Kathryn Kuhlman VĚŘÍM Kathryn Kuhlman VÉRÍM V ZÁZRAKY KATHRYN KUHLMAN VĚŘÍM ZÁZRAKY Z angličtiny přel • Bohumila Hejzlarová PŘEDMLUVA Láska se projevuje v tom, co konáte! Práce Kathryn Kuhlmanové spočívá ve vedení. Je Bohem ustanoveným vyslancem evangelia. Nepovažuje se ani za kazatele, ani za evangelistu a přece stovky lidí ji mají za svého kazatele a někteří evangelisté přejali od ní onu žhavou vášeň vyvádět ztracené duše z temnoty. Je tomu více než 14 let, kdy za horkého dne — bylo to 4. července — přišla do Pittsburgu, Pennsylvanie. Prona­ jala si posluchárnu v Carnegiově knihovně, v budově, která náležela městu a kterou kdysi postavil Ondřej Carnegie. A tam je dosud. Během těchto čtrnácti let tisíce lidí navštívili tuto posluchárnu. Nalezli tu jen uzdravení těla, ale osvobo­ zení od hříchu a odpověd na své problémy, s nimiž se potkali. Kathryn Kuhlmanová ani zdaleka nesouhlasí s tím, tvrdí-li někdo, že její služba se týká jen, ba dokonce snad především, uzdravení nemocného těla. Toto zdů­ razňuje v každém shromáždění, neboť upřímně věří, že nej důležitějším ze všech zázraků je uzdravení duše. V těchto shromážděních není pěstován fanatismus. Často tu je takové ticho, že bys mohl zaslechnout i to nej­ jemnější šustění papíru. Slečna Kuhlmanová to přičítá té skutečnosti, že její služba je založena Božím Slově a s isto­ tou tvrdí, že přilne-li někdo k Božímu Slovu, projeví se u něho víra bez fanatismu. Nepostavila pro své shromáždění žádnou budovu, ale doporučuje všem těm, kteří nalezli spasení ve shromáž­ děních, jež ona pořádá, aby se vrátili do svého sboru a tam celým srdcem sloužili Bohu. Pro ty, kdo nemají 5 žádného mateřského sboru, je nástrojem k budování pravého křesťanského charakteru. Když se tito obrácení zapojí do nějakého sboru, vnášejí do něho, skrze svoje Duchem naplněné svědectví nový život. Kathryn Kuhlmanová je presidentem „Společnosti Kath- ryn Kuhlmanové" — náboženské, dobročinné a nevý­ dělečné organizace. Jedinou odměnou za její práci je plat, stanovený výborem společnosti. „Společnost" má mužský pěvecký sbor, skládající se ze čtyřset zpěváků, kteří jsou členy sedmnácti různých národností. Její koncertní pěvecký sbor má sto hlasů a je považován za nejlepší v zemi. Mají smlouvu s Royal Canadian Academy. Tito zpěváci ve věku kolem dvaceti let, mají podobný program jako jakákoliv mládež současné doby. Společnost vlastní kapitál, sestávající ze školného a nestálého úvěrového fondu koleje veWheatonu (Illinois), kde studenti dostávají v čas potřeby peněžitou podporu k dalšímu studiu. Tento fond není jen pro studenty, věnující se především theologii, ale je přístupný všem mladým lidem, kteří se obírají jakýmkoliv studiem, jež skýtá kolej. Tato společnost odpovídá i za finanční pod­ poru studentů státní university v Pensylvánii, v Pitta- burgu, za Carnegiův technologický ústav a za Ženevskou kolej v Beaver Falls v Pennsylvanii, za ústav Taccoa Falls v Georgii a konservatoř v Cincinnati, Ohio. Společnost Kathryn Kuhlmanové dala více než čtyřicet tisíc dolarů škole pro slepé děti v Západní Pennsylvanii. Slečna Kuhlmanová kdysi pozorovala skupinu malých slepých dětí, když si hrály s kolečkovými bruslemi. Byla velmi dojata tímto pohledem a naplněna novou vděčností za vlastní zrak a rozhodla se, že s Boží pomocí učiní, co jen bude moci, aby pomohla těmto maličkým. Dr. Alton G. Kloss, superintendent Školy pro slepé děti v Západní Pennsylvanii, píše v dopise, jím kvituje přijatý obnos, následující: „Každého dne, kdykoliv přijdu do nejnižších i vyšších tříd naší školní budovy, nebo nahlédnu do našeho nového dětského pokoje i dětské školky, vidím dotyk Vaší ruky, Nové lesklé stolky a jiné 6 pohodlné kusy nábytku, nádobí, záclonka, koloběžky i vláčky, to vše svědčí o tom, že Kathryn Kuhlmanová přitiskla do své náruče i naše slepé chlapce a dívenky. Vaše šlechetnost je požehnáním pro nás všechny, kteří pracujeme ve Škole pro slepé děti i Vaše dobrota je zdrojem nového povzbuzení k práci." Společnost Kathryn Kuhlmanové také založila a vydr­ žuje velkou misijní práci na ostrově Cora Island v Jižní Americi. Stanice je vzdálena jen čtyřicet mil od výcho­ dního pobřeží Bluefieldu, Nicaragua. Toto místo se pů­ vodně nazývalo „Ostrov lebek", nebot zde byla poslední pevnost lidojedů. Mimo mateřského sboru, který je posta­ ven na ostrově, je plánována spousta stanic, které budou řízeny domorodci, vyškolenými v ústředí Nicaragua a ve Spojených státech. Avšak Kathryn Kuhlmanová, při vyhlídce do takové dálky, nezapomíná na potřeby domova. Obchodník s drůbeží obdrží měsíčně šek na tísícdevětset dolarů za kuřata, která byla dána do nejpotřebnějších rodin. Drůbež však tu představuje jen nepatrnou část potravin, jimiž koše byly doslova nacpány. Přicházejí tuny brambor a krabice pečiva. Je tu sklad, jehož příhrady jsou neustále doplňovány potravinami pro ty, kteří se nalézají v ubo­ hých poměrech a nouzi. Toto zásobování potravou, odě­ vem a pomoc každému potřebnému jednotlivci i rodinám se děje skrytě. Je to přesně dle zásad slečny Kuhlmanové. Vždyt částí jejího vyznání je, že „láska se projevuje v tom, co konáme"! Jen málo lidí dokáže pracovat tak dlouhé hodiny a mít sílu i životní svěžost této ženy. Společnost mimo jiné, má i svou vlastní vysílací stanici, která neustále vysílá svůj program a obstarává tak týdně síť stanic, které pečují o dvě třetiny národa. Každý může slyšet slečnu Kuhl- manovou vždy večer na stanici W.W.V.A. ve Wheelingu, Západní Virginie, kterou je možno slyšet i v Anglii. Je známa i mnoha posluchačům v Evropě. Dvakrát denně je možno ji slyšet přes W.A.D.C. v Akronu, Ohio. Dostává i mnoho odpevědí z Kanady. Na tisíce dopisů přichází ? každý den od posluchačů ve Spojených státech i z ciziny. Ač je sl. Kuhlmanová tak přetížena prací, přece věnuje pozornost každému dopisu, neboť je pevně přesvědčena, že nebude-li ve spojení s těmi, kteří k ní přicházejí se svými břemeny a bolestmi, nesplní svůj úkol. Věří, že žádná situace není beznadějná — jen lidé jsou těmi, kteří se stali beznadějnými! Kathryn Kuhlmanová tvrdí o sobě: „Nejsem ženou velké víry — ale jsem ženou malé víry ve velkého Boha!" Narodila se v Concordii, Missouri, malém to městečku, šedesát mil vzdáleném od Kansas City, kde její otec byl po několik let starostou. Při vzpomínce na první dobu svého mládí, Kathryn vypravuje: Tatínek byl sice staro­ stom, ale maminka svým klidným, ukázněným a nenároč­ ným způsobem, pomáhala mu v mnoha důležitých rozhodnutích, když spolu sedávali na starodávné verandě. Co se týče náboženství, rodina byla rozdělaná; maminka byla metodistka, neboť dědeček Walkenhorst byl jeden z prvních zakladatelů metodistické církve v Concordii. Tatínek byl baptista, ale nikdy se své církvi příliš nevěno­ val. Oba její rodiče jsou již mrtvi. Oteč byl zabit nešťast­ nou náhodou a matka dávno zemřela. Poslání Kathryn Kuhlmanové od počátku spočívá v tom, že pomáhá těm, kteří hladoví po Kristu. Víra byla a je hlavním předmětem jejího kázání. Před patnácti lety ve Franklinu v Pennsylvanii, účastníci shromáždění, jež pořádala, se počali dožadovat uzdravení při kázání. Jeli­ kož jejich počet vzrůstal, baptistický kazatel, který tu sloužil, počal kázat o uzdravující moci Boží. Tak vzniklo spojení „žázračné" služby s kázáním a to mělo vliv na tisíce lidí. Následujícího roku sl. Kuhlmanová se odstěhovala do PittsbUrgu. Skutečnost, že zůstává již čtrnáct let na jednom místě a že její služba úspěšně odolává kritice, která je údělem všech evangelistů, je výsledkem její celistvosti. Když se jí lidé tázali, proč nerozšíří svůj vliv cestováním, řekla: „Mým účelem je zachraňovat duše a hlavním posláním je, ukázat jim, jaká je Boží moc. • 8