SOCIÁLNÍ PEDAGOG ANTON SEMJONOVIČ MAKARENKO V KOMPARACI S K. D. UŠINSKÝM A V. A. SUCHOMLINSKÝM JAROSLAV BALVÍN A DAVID SEDLÁČEK Anton Semjonovič Makarenko Praha, Hnutí R, 2016 ISBN 978-80-86798-75-2 NÁZEV: SOCIÁLNÍ PEDAGOG ANTON SEMJONOVIČ MAKARENKO V KOMPARACI S K. D. UŠINSKÝM A V. A. SUCHOMLINSKÝM AUTOŘI ©DOC. PHDR. MGR. JAROSLAV BALVÍN, CSC., Ústav pedagogických věd Fakulty humanitních studií Univerzity Tomáše Bati, Zlín ©MGR. DAVID SEDLÁČEK, absolvent Univerzity Tomáše Bati, ´Fakulta humanitních studií, Ústav pedagogických věd v oboru Sociální pedaagogika, učitel odborných předmětŧ na Střední škole grafické Brno RECENZE: ©PROF. PHDR. ALENA VALIŠOVÁ, CSC., Univerzitní profesorka na Ostravské univerzitě a na Masarykově ústavu vyšších studií ČVUT v Praze ©PHDR. MGR. EVA JURÁŠKOVÁ, PHD., Česká školní inspekce, školní inspektorka, Fráni Šrámka 37, Praha 5 ©PROF. PHDR. CHRISTO KYUCHUKOV, PHD., Univerzitní profesor, Berlin Design: ©JAN GROSSMANN, REŢISÉR A KAMERAMAN, ZLÍN Vydalo: ©HNUTÍ R, NAKLADATELSTVÍ S MEZINÁRODNÍ VĚDECKOU RADOU JAKO SVOU 113. PUBLIKACI ISBN 978-80-86798-75-2 MOTTO Ať chceš nebo nechceš, někam patříš. Jak hodně však někam patříš, to uţ záleţí jen na tobě. Anton Semjonovič Makarenko http://www.citaty-slavnych.cz/autor/Anton_Semjonovi%C4%8D_Makarenko OBSAH ÚVOD 1 K TEORETICKÝM VÝCHODISKŦM A ZÁKLADNÍM POJMŦM 1.1 O STAVU ZKOUMÁNÍ TÉMATU V DOMÁCÍ, ZAHRANIČNÍ A CIZOJAZYČNÉ LITERATUŘE 1.2 VZTAH TÉMATU K SOCIÁLNÍ PEDAGOGICE 1.3 ZÁKLADNÍ POJMY POUŢITÉ V PRÁCI 2 MAKARENKO A SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKA V JEHO PRÁCI 2.1 ŢIVOT A. S. MAKARENKA 2.1.1 Makarenko a Gorkij 2.2 MAKARENKOVO DÍLO 2.3 MAKARENKO SOCIÁLNÍ PEDAGOG 3 SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKA A JEJÍ VÝVOJ OD MONARCHIE K SOUČASNOSTI 3.1 RUSKÁ PEDAGOGIKA V DÍLE K. D. UŠINSKÉHO 3.1 RUSKÁ PEDAGOGIKA PO KONCI OBČANSKÉ VÁLKY A MAKARENKO 3.2 POVÁLEČNÁ PEDAGOGIKA A JEJÍ OBRAZ V DÍLE V. A. SUCHOMLINSKÉHO I PRAKTICKÁ ČÁST 4 VYMEZENÍ VÝZKUMNÉHO PROBLÉMU A CÍLE VÝZKUMU 4.1 VÝZKUMNÁ METODA 4.2 VÝZKUMNÝ VZOREK 5 ANALÝZA A INTERPRETACE DAT 5.1 ANALÝZA TEXTU K. D. UŠINSKÉHO 5.1.1 Rozbor jednotlivých kategorií 5.1.2 Interpretace textu 5.2 ANALÝZA TEXTU A. S. MAKARENKA 5.2.1 Rozbor jednotlivých kategorií 5.2.2 Interpretace textu 5.3 ANALÝZA TEXTU V. A. SUCHOMLINSKÉHO 5.3.1 Rozbor jednotlivých kategorií 5.3.2 Interpretace textu 5.4 PREZENTACE ZÁVĚRŮ A DISKUZE 6 SHRNUTÍ A VÝSLEDKY VÝZKUMU ZÁVĚR SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY SEZNAM POUŢITÝCH SYMBOLŦ A ZKRATEK SEZNAM TABULEK SEZNAM PŘÍLOH PŘÍLOHY, RESUME, O AUTORECH ÚVOD Jsou témata a osobnosti v dějinách lidstva, kterými se veřejnost odborná i laická zabývá neustále, bez ohledu na reţim či státní zřízení. Potom jsou témata, kterými se bez ohledu na momentální politickou situaci zabývá jen hrstka zasvěcených odborníků, pokud vůbec někdo. Dále máme témata a osobnosti dějin, doplácející na změny reţimů, politiky, či na módní trendy. Co je v jedné chvíli nekriticky obdivováno a mnohdy svými pozdějšími vykladači a apologety i značně deformováno, je po otočení korouhvičky dějin opět stejně nekriticky zavrhováno a odhozeno jako nepotřebné nebo přímo škodlivé haraburdí. Něco podobného se podle našeho názoru událo v České republice po roce 1989. Zatímco do tohoto roku byla u nás velmi nekriticky přijímána a prosazována sovětská pedagogika a vše, co neodpovídalo jejím představám, bylo zavrhováno, po pádu „komunismu― u nás došlo k opačnému extrému. Vše, co pocházelo z krajů na východ od nás, bylo špatné, sovětské a ruské vědce a autory nahradili ti ze západu. Mnohdy zcela spravedlivě a oprávněně. Lze však důvodně předpokládat, ţe ne vše, co vzniklo v Sovětském svazu a po jeho rozpadu v nově vznikajících státech, bylo nebo je špatné, a proto v novém zřízení nestojí za zmínku. Tak se mnohdy stalo, ţe s vaničkou plnou ideologického ţvanění a scestných teorií bylo vylito i dítě. To je podle našeho názoru i osud významného sovětského pedagoga Antona Semjonoviče Makarenka. Tato práce by měla tohoto velkého pedagoga, nejen teoretika, ale především praktika ve věcech výchovy poněkud rehabilitovat, pokusit se z jeho výchovného systému vyzvednout především jeho sociálně pedagogické aspekty, a také ho uvést do kontextu vývoje sociální pedagogiky v Rusku a Sovětském svazu. A protoţe ani takový pedagog jako Makarenko nemohl vyrůst ve vzduchoprázdnu, je třeba se zmínit o období, které jeho působení předcházelo a ze kteréh,o ať uţ vědomě či nevědomky, čerpal. Také nás bude zajímat období po Makarenkovi. Jak se pedagogika vyvíjela po jeho smrti, zda se našli pokračovatelé jeho díla. Časový úsek, kterým se budeme zabývat, jsme si proto rozdělili na tři období, v mnohém velice odlišná, ale vykazující také podobné znaky. Ani jedno z těchto období se nedá povaţovat za dobu svobody. První období je přelom a druhá polovina 19. století, doba samoděrţaví, která v mnohém připravila půdu pro výbuch revoluce. V té době působil moţná nejvýznamnější ruský pedagog Konstantin Dmitrijevič Ušinskij. Jeho dílem a sociálně pedagogickými rysy v něm se bude tato práce také zabývat. Druhé období, porevoluční a meziválečné, bude reprezentovat A. S. Makarenko. V této době docházelo k největším krutostem ze strany vládnoucího reţimu, byla to doba drsná a nebezpečná. V poválečné době, kdy docházelo k jistému uvolnění represívního reţimu, působil náš třetí významný pedagog Vasilij Alexandrovič Suchomlinskij. Cílem této práce je tedy analyzovat ţivot a dílo A. S. Makarenka, vzhledem k jeho významu pro sociální pedagogiku. Tento cíl rozšiřujeme o přiblíţení významu dalších ruských a sovětských pedagogů pro rozvoj sociální pedagogiky. Práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. Teoretická část se ve své první kapitole věnuje stavu zkoumání našeho tématu v dostupné literatuře, a to jak v domácí, tak v literatuře překladové a té, která je dostupná pouze v cizojazyčných originálech. V další části hledáme vztah tématu, tedy osobností K. D. Ušinského, A. S. Makarenka a V. A. Suchomlinského a jejich díla, k sociální pedagogice. Snaţíme se najít styčné body jednotlivých pojetí sociální pedagogiky a díla zmíněných autorů, a tím o jejich zasazení do kontextu vývoje sociální pedagogiky jako vědy. Jako v kaţdé odborné práci, i zde pouţíváme určité specifické termíny a zabýváme se osobnostmi, které dnes jiţ nemusí být obecně známé. Proto je třetí část této kapitoly věnována pojmům, pouţitým v této práci a jejich vysvětlení. Součástí přílohy je i stručný výkladový slovník. Druhá kapitola se zaměřuje na osobnost Antona Semjonoviče Makarenka, jeho ţivot, dílo a jeho činnost jako sociálního pedagoga. Je rozdělena na několik podkapitol. První pojednává o Makarenkově ţivotě a přibliţuje tak základy, ze kterých vyrůstalo jeho pedagogické mistrovství. V rámci této podkapitoly je také pojednáno o vztahu Makarenka k Maximu Gorkému, který měl podstatný vliv na Makarenkovu činnost spisovatelskou, ale také na utváření jeho pohledu na člověka. Navazující podkapitola přibliţuje Makarenka jako významného spisovatele, který svými knihami ovlivnil generace čtenářů nejen v SSSR. Poslední část této kapitoly hodnotí Makarenkovo dílo ze sociálně pedagogického hlediska. Věnujeme se v ní především klíčovým metodám, které tvoří komplex Makarenkova pedagogického odkazu. Třetí kapitola teoretické části uvádí Makarenka do kontextu ruské a sovětské pedagogiky. Zde se zaměřujeme na činnost a dílo významného Makarenkova předchůdce, Konstantina Dmitrijeviče Ušinského a snaţíme se o postiţení sociálně pedagogického aspektu v jeho díle. Všechny tři části této kapitoly také sledují stav ruského a sovětského školství v příslušném období, tedy kolem poloviny 19. století, kdy působil Ušinskij, dobu porevoluční, coţ bylo období, ve kterém se v plné míře projevila osobnost Makarenkova a na závěr dobu poválečnou, dobu nápravy škod způsobených válkou, kdy se rozvinul pedagogický um V. A. Suchomlinského. Tomuto velkému pedagogovi, který se pokládal za Makarenkova ţáka a pokračovatele, je věnována závěrečná kapitola teoretické části. V následující praktické části podrobujeme zkoumání vybrané texty všech tří výše zmíněných autorů a hledáme v nich vazby a odkazy na sociální pedagogiku. Pro naše zkoumání jsme si zvolili kvalitativní přístup k danému tématu. Texty podrobujeme zkoumání metodou obsahové analýzy. Bude nás především zajímat, zda ve vybraných textech nalezneme signifikantní sociálně pedagogické souvislosti, a zda tedy lze jejich teoretické dílo označit za sociálně pedagogickou práci. Cílem výzkumu je tedy analýza textů a nalezení sociálně pedagogických témat v dílech vybraných autorů. 1 K TEORETICKÝM VÝCHODISKŦM A ZÁKLADNÍM POJMŦM Tato kapitola si klade za cíl popsat stav našich znalostí a bádání, vztahujících se k tématu této práce. Nejdříve se zaměříme na literaturu domácích autorů, věnujících se našim třem vybraným pedagogům, potom vezmeme v úvahu díla překladová a také dostupné zahraniční publikace. Dalším krokem bude zhodnocení vztahu námi vybraných pedagogů, tedy Ušinského, Makarenka a Suchomlinského k sociální pedagogice. Protoţe tato práce bude pouţívat určité specifické odborné pojmy, bude obsahem kapitoly i určitý výkladový slovník, vysvětlující základní pojmy v práci pouţité. 1.1 O stavu zkoumání tématu v domácí, zahraniční a cizojazyčné literatuře Domníváme se, ţe především v českém přístupu k předmětům našeho zájmu lze sledovat jistou nevyrovnanost. Zatímco v období po roce 1948 se naši autoři hojně zabývali odkazem a pracemi námi vybraných autorů, z nichţ především Makarenko stál v popředí zájmu, po roce 1989 tento zájem téměř opadl. Pokud se zaměříme chronologicky na jednotlivé autory, začneme u K. D. Ušinského. Nejstarší dostupný překlad jeho díla pochází z roku 1904, kdy pod názvem „Novodobé školství v ruském zrcadle― (Ušinskij, 1904) vyšly jeho zápisky z cest po Švýcarsku a článek „O národnosti v obecném vychování―. Předmluvou tento výbor opatřil Václav Vaníček. Po druhé světové válce u nás vycházejí v roce 1955 „Vybrané pedagogické spisy― (Ušinskij, 1955), přeloţené z ruského originálu. V roce 1955 také vychází slovenský překlad knihy D. O. Lordkipanidzeho, „Pedagogická nauka K. D. Ušinského― (Lordkipanidze, 1955). V roce 1975 také vychází kniha K. D. Ušinskij – nástin ţivota a díla, kterou uspořádal opět D. O. Lordkipanidze, opatřená poznámkami J. Kyráška. Z prací našich autorů je třeba zmínit práce Adolfa Vinšálka, který vydal v roce 1974 k 150. výročí jeho narození krátkou stať „Konstantin Dmitrijevič Ušinskij – k 150. výročí narození― (Vinšálek, 1974) a v roce 1977 „Ţivot a dílo Konstantina Dmitrijeviče Ušinského― (Vinšálek, 1977). Zde přibliţuje ţivot a dobu, ve které Ušinskij působil a také se zabývá jeho dílem, ať uţ se jedná o články v časopisech, nebo rozsáhlejší díla zabývající se výchovou. Pokud se zaměříme na literaturu věnovanou A. S. Makarenkovi, tak po válce u nás postupně začínají vycházet jeho „Spisy― (Makarenko, 1952-1955). V těch jsou obsaţena všechna jeho významná díla, v prvním svazku „Pedagogická poema― a v dalších svazcích ostatní romány, korespondence či přednášky. V roce 1952 také vychází jeho „Metodika organizace výchovného procesu― (Makarenko, 1952), ve které zpracovává metodiku práce s kolektivem, zabývá se organizací ţivota ve výchovných zařízeních, samosprávou, péčí o zdraví chovanců, jejich vzděláváním i pracovní činností. Krátce se také zabývá prací vychovatelů a poţadavky na ně kladenými. Vycházejí však i texty jiných autorů, kteří se zabývají Makarenkovým ţivotem a dílem. Z knih u nás nepřeloţených, můţeme uvést dílo J. Z. Balabanoviče, „A. S. Makarenko: očerk ţizni i tvorčestva― (Balabanovič, 1951). Z překladů bychom neměli zapomenout na knihu J. N. Medynského, „A. S. Makarenko, jeho ţivot a pedagogická tvorba― (Medynskij, 1950). Zvláštní postavení mají vzpomínky N. Fereho, „Můj učitel― (Fere, 1956), kde autor, který několik let působil jako Makarenkův spolupracovník, popisuje svoje záţitky a dojmy z kolonie a přibliţuje Makarenka jako člověka a přítele. Ještě můţeme zmínit knihu A. G. Ter-Gevondjana, „Makarenkův pedagogický systém―, kde autor popisuje Makarenkovy názory a metody a doplňuje je citáty. Také naši autoři se věnovali Makarenkovské problematice. Zde můţeme zmínit v roce 1950 vycházející sborník statí a článků, který sestavil, přeloţil a doslovem opatřil Petr Denk pod názvem „A. S. Makarenko: sborník statí― (Denk, 1950). Velký význam pro makarenkologické studium měly práce Libora Pechy, který vydal hned několik publikací zaměřených na ţivot a dílo A. S. Makarenka. Uţ v roce 1964 vydává bibliografickou publikaci „Poznámky k literatuře o Makarenkovi (Pecha, 1964). V roce 1968 vychází spis Makarenko a současná kolektivní výchova (Pecha, 1968). Později vydává výbor z Makarenkova díla, který opatřuje kapitolami věnovanými jeho ţivotu a komentářem jeho díla, „A. S. Makarenko – ze ţivota a díla revolucionáře v pedagogice (Pecha, 1975). Později se k tématu vrací podobně pojatou knihou, „A. S. Makarenko – pedagog, spisovatel, člověk: komentovaný výbor z díla― (Pecha 1988). Velmi důleţitým počinem pak bylo dle našeho názoru vydání knihy „Krutá poema: Makarenko jak ho neznáme― (Pecha, 1999), ve které podrobně popisuje Makarenkův ţivot a dílo, ovšem vzhledem k době vzniku uţ bez dříve obvyklého ideologického balastu. Kniha se zmiňuje o některých okolnostech, které byly dříve zamlčeny nebo zkresleny a do jisté míry upravuje a doplňuje náš pohled na osobnost A. S. Makarenka. Literatura věnovaná V. A. Suchomlinskému v českém nebo slovenském překladu postihuje jeho základní díla. V roce 1971 vychází jedna z nejdůleţitějších Suchomlinského knih, „Pavlyšská střední škola― (Suchomlinskij, 1971), ve které autor přibliţuje svoje bohaté zkušenosti učitele a vychovatele a také popisuje fungování školy, ve které mnoho let působil jako učitel i ředitel. V roce 1974 vychází na Slovensku „Moje srdce patrí děťom― (Suchomlinskij, 1974b). Zde se autor věnuje výchově dětí předškolního a mladšího školního věku. Suchomlinskij klade důraz především na mimoškolní výchovu, na rozvoj obrazotvornosti a citlivosti dětí jak vůči jiným lidem, tak k přírodě. V tomto roce vychází také kniha „Zrod občana― (Suchomlinskij, 1974a), kde je věnována pozornost především dospívající mládeţi. Po dvou letech vychází kniha „Hovory s mladým ředitelem školy― (Suchomlinskij, 1976) a v roce 1981 ve slovenském překladu kniha „Hlboko v srdci― (Suchomlinskij, 1981). Osobnosti V. A. Suchomlinského se u nás věnovala Tatjana Bednářová, která napsala dvě knihy. Obě vyšly v roce 1988. Jedná se o tituly „V. A. Suchomlinskij a jeho význam pro současnou socialistickou školu― (Bednářová, 1988a) a V. A. Suchomlinskij a jeho pedagogický odkaz: k 70. výročí narození (Bednářová, 1988b). Z knih u nás nepřeloţených můţeme zmínit knihu „Metodika vospitanija kollektiva (Suchomlinskij, 1981). Výše zmíněné knihy tvořily základní a nejdůleţitější zdroje informací o dané problematice. Kromě nich jsme samozřejmě čerpali z rozsáhlejšího souboru literatury, který je v úplnosti uveden na konci této práce. 1.2 Vztah tématu k sociální pedagogice Sociální pedagogika je věda relativně mladá a dosti široce vymezená. Máme-li zkoumat vztah našeho tématu, tedy tří významných ruských a sovětských pedagogů, K. D. Ušinského, A. S. Makarenka a V. A. Suchomlinského, k sociální pedagogice, musíme se zamyslet nad tím, co bylo ohniskem zájmu uvedených osobností a jak se jejich pedagogická činnost prolíná s tématy, která jsou v zorném poli sociální pedagogiky. Vzhledem k tomu, ţe se jedná o obor mladý, je zde patrná jistá „neukotvenost― a široké rozpětí nejrůznějších pojetí a názorů na to, co je vlastně předmětem sociální pedagogiky a jak tuto problematiku vlastně pojmout. Tato pojetí se mění nejen v průběhu času, ale jsou různá v jednotlivých státech. V našich podmínkách je tato nevyjasněnost ještě patrnější neţ v zemích na západ od nás, z důvodu přehlíţení a zanedbávání otázek sociálně pedagogických. Probíhala a stále probíhá diskuse o tom, kterých částí populace se má sociálně pedagogická činnost týkat a v jakém prostředí má probíhat apod. Zmiňme alespoň některá pojetí a pokusme se zhodnotit jejich relevantnost ve vztahu k tématu naší monografie.