FILOSOFICKÁ FAKULTA UNIVERZITY KARLOVY V PRAZE ÚSTAV ŘECKÝCH A LATINSKÝCH STUDIÍ DIPLOMOVÁ PRÁCE JAN HŘIBAL APOLLÓNIOS DYSKOLOS A JEHO SPIS PERI ANTŌNYMIAS. ÚVODNÍ STUDIE A KOMENTOVANÝ PŘEKLAD ČÁSTI TEXTU. APOLLONIUS DYSCOLUS AND HIS TREATISE ON PRONOUNS. INTRODUCTORY STUDY AND TRANSLATION OF PART OF THE TEXT WITH COMMENTARY. Praha 2012 vedoucí práce: Doc. PhDr. Dagmar Muchnová, CSc. Chtěl bych na tomto místě poděkovat vedoucímu práce, doc. PhDr. Dagmar Muchnové, CSc., za připomínky, konzultace, pomoc při shromažďování literatury a za upřímný zájem. Za připomínky k formální úpravě bych rád poděkoval také Mgr. Pavlu Nývltovi. Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně, že jsem řádně citoval všechny použité primární prameny i sekundární literaturu a že práce nebyla využita v rámci jiného vysokoškolského studia či k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne podpis ABSTRAKT Úvodní studie souhrnně představuje Apollónia Dyskola, nejvýznamnějšího řeckého antického gramatika. Pojednává o jeho osobě, o důležitých technických otázkách jeho díla a zejména o jeho gramatické nauce se zaměřením na základní gramatické klasifikace a myšlenkové konstrukce. Studie je doprovázena překladem úvodních částí (GG II,1,1,3.1- 17.17) Apollóniova spisu Περὶ ἀντωνυμίας (Peri antōnymias, O zájmenech) a odborným komentářem k překladu. ABSTRACT The introductory study presents overall Apollonius Dyscolus, the most significant ancient greek grammarian. It deals with his person, important technical issues of his work, and particularly with his grammar study, focusing on fundamental grammar classifications and thougt structure. The introductory study is accopanied by the translation of a few introductory chapters (GG II,1,1,3.1-17.17) of Apollonius´ treatise Περὶ ἀντωνυμίας (Peri antonymias, On Pronouns), and by scholarly commentary to the translation. KLÍČOVÁ SLOVA klasická řečtina - Apollónios Dyskolos – překlad - chronologie - slovní druh – zájmeno – gramatická kategorie - Περὶ ἀντωνυμίας (Peri antōnymias, O zájmenech) – Περὶ συνδέσμων (Peri syndesmōn, O spojkách) – Περὶ ἐπιῤῥημάτων (Peri epirrhēmatōn, O příslovcích) – Περὶ συντάξεως (Peri syntaxeōs, O syntaxi) KEY WORDS classical Greek - Apollonius Dyscolus – translation - chronology - part of speech – pronoun – grammar category - Περὶ ἀντωνυμίας (Peri antōnymias, On Pronouns) - Περὶ συνδέσμων (Peri syndesmōn, On conjunctions) - Περὶ ἐπιῤῥημάτων (Peri epirrhēmatōn, On Adverbs) – Περὶ συντάξεως (Peri syntaxeōs, On Syntax) SEZNAM ZKRATEK NP = Der neue Pauly (ed. Cancik, H. & Schneider, H. & Landfester, M.), Stuttgart, J. B. Metzler, 2003. Frag. = Librorum Apollonii deperditorum fragmenta, collegit disposuit explicavit indices omnium librorum confecit R. Schneider, Lipsiae, B. G. Teubner, 1910 (GG II,3). GG = Grammatici Graeci. Recogniti et apparatu critico instructi, Lipsiae, B. G. Teubner, 1867-1910. LSJ = A Greek-English Lexicon compiled by Henry George Liddell and Robert Scott – Revised and augmented throughout by Sir Henry Stuart Jones with the assistance of Roderick McKenzie and with cooperation of many scholars - With a revised supplement, Oxford, Clarendon Press, 19969 (1. vydání 1843). Prisc. = Priscianus RE = Paulys Realencyclopädie der classischen Altertumswissenschaft: neue Bearbeitung (ed. Pauly, A. & Wissowa, G. & Kroll, W. & Witte, K. & Mittelhaus, K. & Zigler, K.), Stuttgart, J. B. Metzler, 1894-1980. SchChoerNom = Georgii Choerobosci scholia in canones nominales, excerpta recensuit et apparatum criticum indicesque adiecit A. Hilgard, Lipsiae, B. G. Teubner, 1894 (GG IV,1). SchChoerVerb = Georgii Choerobosci scholia in canones verbales, excerpta recensuit et apparatum criticum indicesque adiecit A. Hilgard, Lipsiae, B. G. Teubner, 1894 (GG IV,2). SchDT = Scholia in Dionysii Thracis Artem grammaticam, recensuit et apparatum criticum indicesque adiecit A. Hilgard, Lipsiae, B. G. Teubner, 1901 (GG I,3). V ostatních zkratkách jmen starověkých autorů a jejich spisů dodržuji úzus dle LSJ. OBSAH 1. ÚVODNÍ STUDIE . . . . . . . . . 6 1.1 Úvodní slovo . . . . . . . . . 6 1.2 Literatura k Apollóniu Dyskolovi . . . . . . . 6 1.2.1 Edice, překlady, komentáře . . . . . . 6 1.2.2 Sekundární literatura . . . . . . . 9 1.3 Osoba Apollónia Dyskola . . . . . . . . 11 1.3.1 Jméno . . . . . . . . 11 1.3.2 Biografie . . . . . . . . 12 1.4 Apollóniovy spisy . . . . . . . . 14 1.4.1 Základní fakta . . . . . . . . 14 1.4.2 Dochování spisů . . . . . . . 18 1.4.3 Relativní chronologie spisů . . . . . . 22 1.4.4 Spor o Technē grammatikē . . . . . . . 27 1.5 Apollóniův jazykový styl a terminologie . . . . . . 30 1.5.1 Jazykový styl . . . . . . . . 30 1.5.2 Terminologie . . . . . . . . 34 1.6 Teoretický úvod k Apollóniově nauce o jazyku . . . . . 41 1.6.1 Struktura jazyka . . . . . . . 41 1.6.2 Princip καταλληλότης . . . . . . . 44 1.6.3 Slovní druhy . . . . . . . . 50 1.6.3.1 Úvod . . . . . . . 50 1.6.3.2 Jméno . . . . . . . 55 1.6.3.3 Sloveso . . . . . . . 58 1.6.3.4 Participium . . . . . . . 61 1.6.3.5 Člen . . . . . . . 63 1.6.3.6 Předložka . . . . . . . 66 1.6.3.7 Adverbium . . . . . . . 66 1.6.3.8 Spojka . . . . . . . 68 1.6.4 Vybrané slovesné kategorie . . . . . . 72 1.6.4.1 Slovesný modus . . . . . . 72 1.6.4.2 Slovesný rod . . . . . . . 81 1.6.4.3 Slovesný čas . . . . . . . 82 1.7 Obsah a struktura spisu Περὶ ἀντωνυμίας . . . . . . 84 1.8 Pojetí zájmen u Apollónia . . . . . . . . 88 1.8.1 Úvod . . . . . . . . 88 1.8.2 Klasifikace . . . . . . . . 89 1.8.3 Flexe . . . . . . . . 97 1.8.4 Referenční platnost . . . . . . . 103 1.8.5 Funkce nahrazování jmen . . . . . . 106 2. PŘEKLAD . . . . . . . . . 109 2.1 Úvodní poznámka k překladu . . . . . . . 109 2.2 Řecký text a překlad . . . . . . . . 110 3. KOMENTÁŘ . . . . . . . . . . 140 3.1 pagina 3 . . . . . . . . . 140 3.2 pagina 4 . . . . . . . . . 151 3.3 pagina 5 . . . . . . . . . 157 3.4 pagina 6 . . . . . . . . . 164 3.5 pagina 7 . . . . . . . . . 167 3.6 pagina 8 . . . . . . . . . 171 3.7 pagina 9 . . . . . . . . . 177 3.8 pagina 10 . . . . . . . . . 180 3.9 pagina 11 . . . . . . . . . 182 3.10 pagina 12 . . . . . . . . . 186 3.11 pagina 13 . . . . . . . . . 190 3.12 pagina 14 . . . . . . . . . 193 3.13 pagina 15 . . . . . . . . . 196 3.14 pagina 16 . . . . . . . . . 199 3.15 pagina 17 . . . . . . . . . 206 4. BIBLIOGRAFIE . . . . . . . . . . 209 4.1 Edice spisů . . . . . . . . . 209 4.1.1 Spisy Apollónia Dyskola . . . . . . . 209 4.1.2 Spisy dalších antických autorů . . . . . . 209 4.2 Sekundární literatura . . . . . . . . 210 1. ÚVODNÍ STUDIE 1.1 Úvodní slovo Apollónios Dyskolos je dnes obecně považován za nejvýznamnějšího antického řeckého gramatika a reprezentanta vědeckého přístupu k jazyku. Protože se česká klasická filologie danou problematikou zatím nezabývala, je cílem předkládané diplomové práce především širší úvod k dílu tohoto významného učence, jenž svou dobu předešel o stovky let. Předmětem úvodní studie bude jak osoba samotného gramatika, tak zejména kapitoly týkající se jeho gramatického učení a v neposlední řadě „technické“ otázky spojené s Apollóniovými spisy, jako je problematika dochování a chronologie spisů. Druhou částí diplomové práce je komentovaný překlad nejstaršího a ve středověku zřejmě nejméně studovaného Apollóniova spisu, pojednání Περὶ ἀντωνυμίας. Překlad s odborným komentářem mají poskytnout praktickou ukázku Apollóniova velmi komplikovaného myšlení. 1.2 Stručný přehled literatury k Apollóniu Dyskolovi Oddíly 1.2.1 a 1.2.2 stručně seznamují s primární i sekundární literaturou k dané problematice. Oddíl 1.2.1 je řazen chronologicky a zahrnuje primární literaturu a komentáře, oddíl 1.2.2, řazený chronologicko-tematicky, obsahuje nejdůležitější literaturu sekundární. V obou oddílech budu explicitně upozorňovat, které práce jsem neměl k dispozici. 1.2.1 Edice, překlady, komentáře Editio princeps spisu Περὶ συντάξεως a vůbec nejstarší edici spisu Apollónia Dyskola pořídil MANUTIUS (1495). Na začátku 16. století vznikly další dvě edice téhož spisu, jejichž autory jsou BONINUS (1515)1 a CHERADAMUS (1535),2 ani jedna z těchto edic však není ničím významná. Cheradamova edice obsahuje jen knihu I.,3 v edici Boninově chybí, stejně jako v editio princeps, velká část knihy II.4 V 16. století se částečnými úpravami editio princeps 1 BONINUS, E. (ed.), 1515, Ἀπολλωνίου ἀλεξανδρέως περὶ συντάξεως. Apollonii alexandrei de constructione, Florentiae. Tato edice je prakticky jen nekvalitním reprintem editio princeps, srv. BUTTMANN (1877:XX). Edici jsem neměl k dispozici. UHLIG (1910:XIV) ji označuje termínem Iuntina. 2 CHERADAMUS, I. (ed.), 1535, Ἀπολλωνίου Ἀλεξανδρέως περὶ συντάξεως, Dionysiae. Edici jsem neměl k dispozici. 3 Srv. EGGER (1854:5); UHLIG (1910:XV). 4 Synt. 191.4-246.3, srv. UHLIG (1910:XV). Názvy Apollóniových spisů uvádím v odkazech zkratkami latinských názvů, což je obvyklý úzus (Pron. = Περὶ ἀντωνυμίας [De pronomine]; Adv. = Περὶ ἐπιῤῥημάτων [De adverbiis]; Coni. = Περὶ συνδέσμων [De coniunctionibus]; Synt. = Περὶ συντάξεως [De syntaxi]). V číslování textu rovněž dodržuji kanonický úzus, tedy strana[tečka]řádek 6 zabývali dva významní doboví učenci, Belgičan Nicaise van Ellebode a Řek pocházející z Chiu Michael Sophianus, kteří navrhli mnoho korektur.5 Velmi zdařilá je edice spisu Περὶ συντάξεως, kterou pořídil SYLBURGIUS (1590). Byla pokládána za výbornou ještě v 19. století6 a je dodnes velmi užitečná, zahrnuje totiž seznam Apollóniem citovaných básníků i gramatiků, velice detailní soupis obsahu a spolu s řeckým textem paralelní volný překlad do srozumitelné latiny. V období zhruba dvou staletí po Sylburgiovi se bádání o textech Apollóniových spisů odmlčelo a nevznikla žádná edice, nicméně několik učenců pořizovalo kusé opisy a překlady (Ioannes Vossius, Ioannes Caperonnerius aj.).7 Na začátku 19. století vydal všechny Apollóniovy dochované spisy BEKKER. Περὶ ἀντωνυμίας bylo vydáno roku 1811, Περὶ συνδέσμων a Περὶ ἐπιῤῥημάτων roku 1816 a Περὶ συντάξεως roku 1817. Immanuel Bekker byl nezpochybnitelným průkopníkem bádání o Apollóniových spisech, nicméně edice, které vydal, byly již v 19. století vnímány poněkud rozporuplně a dnes se prakticky neužívají. Jejich zásadní slabinou je nedokonalý textověkritický aparát.8 Autorem vůbec prvního celkového9 překladu Apollóniova spisu do národního jazyka je BUTTMANN (1877), který přeložil Περὶ συντάξεως do němčiny. Silnou stránkou tohoto překladu je velmi přehledné zpracování a mnozí současní badatelé jej dodnes citují, nicméně příslušného dílu (pars), svazku (volumen), příp. i sešitu (fasciculus) v rámci GG (platí pro vše, co je v GG obsaženo). 5 Srv. UHLIG (1910:XLVIIn.). 6 Srv. BUTTMANN (1877:XXI). 7 Srv. UHLIG (1910:XXI). 8 Zdrcující kritice podrobil Bekkerovu ediční práci již DRONKE (1854b:583-613). Jeho výtky lze shrnout následovně: (1) Bekker nedostatečně označuje, které přízvuky do textu doplnil a které pocházejí z rukopisu. (2) Bekker vyzdvihuje kvalitu rukopisu A, v praxi však věnuje příliš pozornosti lakunovitému a nespolehlivému rukopisu B, což vede k mnoha chybám. (3) Poznámky psané v rukopisu in margine Bekker někdy zohledňuje, jindy ne, a to bez uvedení exaktních argumentů. Naopak velmi pozitivně hodnotí Bekkerovy edice BUTTMANN (1877:IV,VII). Smířlivě se na jeho adresu vyjadřuje i SCHNEIDER (1878:XI). Ať už je z objektivního hlediska kvalita Bekkerových edic jakákoli, nelze ignorovat skutečnost, že v době Bekkerova působení byla textová kritika jako vědecká disciplína v plenkách a pořízení prvních edic Apollóniových menších spisů je samo o sobě mimořádně významné. BRANDENBURG (2005:5) uvádí, že hlavní Bekkerovou zásluhou bylo uveřejnění dobře čitelného textu s minimálními editorskými zásahy. 9 Překlady vybraných úryvků Apollóniových spisů však uveřejnil již EGGER (1854), BRANDENBURG (2005:8) uvádí přehlednou tabulku s odkazy na místa, která Egger překládal. 7 již v 19. století byl Buttmann kritizován za své těxtověkritické pokusy a obecně za příliš preskriptivní přístup k Apollóniovi.10 V současnosti jsou za nejlepší a kanonická vydání všech Apollóniových děl pokládány edice pořízené v rámci rozsáhlé řady Grammatici Graeci. Tři menší spisy vydal SCHNEIDER (GG II,1,1; 1878), který je také autorem samostatného komentáře k menším spisům (GG II,1,2; 1902). 11 Spis Περὶ συντάξεως vydal UHLIG (GG II,2; 1910). Příslušná edice bohužel neobsahuje plnohodnotný komentář, tento nedostatek je však částečně kompenzován užitečnými latinskými parafrázemi. Dlužno říci, že na zpracování prvních tří knih má velkou zásluhu významný dobový učenec J. Guttentag, jenž se však definitivního uveřejnění edice nedožil. Konečně SCHNEIDER (GG II,3; 1910) vydal také fragmenty Apollóniových děl a užitečný index Apollóniovy terminologie. Vydání Apollóniových textů v rámci GG bylo (a je) velmi významným počinem, na němž participovala řada dobových učenců.12 MAAS (1911) pořídil druhou edici spisu Περὶ ἀντωνυμίας, nevydal však spis celý, nýbrž pouze první část, tzv. pars generalis.13 Edice, která byla původně zamýšlena ad usum scholarium, je dnes považována za poměrně zdařilou a instruktivní, vyznačuje se nicméně velkým množstvím diskutabilních zásahů do textu. Podobně jako sekundární literatura (viz 1.2.2) se i primární literatura v období velké části 20. století odmlčela. Další edice, překlady a komentáře vznikaly až od 80 let 20. století. HOUSEHOLDER (1981)14 přeložil Περὶ συντάξεως do angličtiny, BÉCARES BOTAS (1987)15 do španělštiny. Oba tyto překlady zahrnují i komentář, nejsou ale pokládány za příliš 10 Srv. např. UHLIG (1910:LV). 11 BLANK (1993:711) pokládá za jeden ze zásadních nedostatků Schneiderovy edice absenci komentáře k textovým lakunám. BRANDENBURG (2005:5) zdůrazňuje, že Schneider rezignoval na snahu rozpoznat poškozená místa textu. 12 H. L. Ahrens, G. Dronke, R. Skrzeczka, A. de Velsen a mnoho jiných. 13 Pron. 3.1-49.7. 14 HOUSEHOLDER, F. W. 1981, The Syntax of Apollonius Dyscolus, Amsterdam Studies in the Theory and History of Ling. Sciences, Series III – Studies in the History of Linguistics 23, Amsterdam, J. Benjamins. Publikaci jsem neměl k dispozici. Jak konstatuje SWIGGERS (1982:723), byl až do vydání Householderova překladu spis Περὶ συντάξεως v klasické filologii anglicky mluvících zemí relativně neznámý. 15 BÉCARES BOTAS, V. 1987, Apolonio Díscolo: Sintaxis, Introducción, traducción y notas, Madrid, Gredos. Publikaci jsem neměl k dispozici. 8 kvalitní.16 Householderův překlad je nicméně badateli dosti užíván (nepochybně zde hraje roli jazyk překladu), jeho slabinou je však (mimo jiné) dnes zcela nevhodné členění textu podle Bekkera, nikoli dle GG.17 Velmi dobře byl přijat francouzský překlad Περὶ συντάξεως, jehož autorem je LALLOT (1997). Daný překlad je součástí obsáhlé práce zahrnující také úvodní studii, edici textu a poznámkově zpracovaný komentář. BEDNARSKI (2000)18 je autorem polského překladu. U menších Apollóniových spisů však zůstává situace špatná i v moderní době. Existují pouze dva překlady, oba vznikly jako disertační práce a oba také obsahují vlastní edici textu. Autorkou francouzského komentovaného překladu pojednání Περὶ συνδέσμων je DALIMIERová (2001). BRANDENBURG (2005) je autorem německého, velmi rozporuplně přijatého překladu spisu Περὶ ἀντωνυμίας. 19 Brandenburgova práce neobsahuje plnohodnotný komentář,20 pouze velmi stručné parafráze obsahu jednotlivých úseků a recenzenti21 jí vytýkají enormní množství typografických chyb, chyby v překladu i jeho těžkopádný styl, nezájem o textověkritické otázky, absenci výkladu ke gramatice Apollóniova textu a konečně i přílišnou obecnost úvodní studie (zabývá se spíše antickou gramatikografií obecně než Apollóniem). Anglický překlad Περὶ ἀντωνυμίας připravuje SCHMIDHAUSER. 22 Pojednání Περὶ ἐπιῤῥημάτων dosud nikdy přeloženo ani komentováno nebylo, S. BROCQUET však podle všeho připravuje francouzský překlad.23 1.2.2 Sekundární literatura Množství sekundární literatury k Apollóniovi je stále nedostatečné. Problémem je především naprostá absence rozsáhlejších, syntetizujících prací. Jedinou existující monografii 16 Srv. např. JANSE (2002:233), také DICKEY (2006:73), která zdůrazňuje, že Lallotův překlad (viz dále) je mnohem lepší. Naopak SWIGGERS (1982:723) hodnotí Householderovu práci celkem příznivě. 17 Srv. BLANK (1993:711 s pozn. 25). 18 BEDNARSKI, M. 2000a, Apollonios Dyskolos: O skladni, Kraków, Polska Akademia Umieteności (Biblioteka Przekladów z Literatury Staroźytnej 12). Publikaci jsem neměl k dispozici. 19 ECO CONTI (2009:3) mylně uvádí, že Brandenburg zpracoval pojednání Περὶ ἐπιῤῥημάτων. 20 Jak nicméně BRANDENBURG (2005:10) sám přiznává. 21 Viz např. FERRI (2006) a SCHMIDHAUSER (2007). 22 Viz http://schmidhauser.us/apollonius/bibliography/translations/. 23 Srv. DICKEY (2006:74). 9 sepsal francouzský učenec É. EGGER (1854), jehož práce byla v 19. století hodnocena příznivě, dnes je však již zcela překonaná a je považována za nedostačující.24 Centrem zájmu o Apollónia bylo v 19. stol. především Německo. Prvním badatelem, který se Apollóniem zabýval na skutečně vědecké úrovni, byl SKRZECZKA, zpracovávající formou článků problematiku slovních druhů a slovesných kategorií.25 Posléze vyšla řada kratších studií, pojednávajících především o „filologických“ otázkách v užším slova smyslu. SCHNEIDER (1845), DRONKE (1854), a HOERSCHELMANN (1880) se zabývají především textověkritickými problémy Apollóniových spisů. DRONKE (1857) a UHLIG (1870) řeší otázku, zda byly Apollóniovy spisy původně součástí rozsáhlého, spojitého gramatického korpusu. Mimoto vznikaly již i rozsáhlejší, teoretičtěji orientované práce. LANGE (1852) shrnuje ve své čtyřicetistránkové studii Das System der Syntax des Apollonios Dyskolos Apollóniův výklad obsažený ve spisu Περὶ συντάξεως. SCHOEMANN (1862) zpracoval pod názvem Die Lehre von den Redetheilen nach den Alten pojednání o slovních druzích, v němž často odkazuje na Apollónia. STEINTHAL (1890/91) sepsal výbornou, dodnes užitečnou deskriptivní práci Geschichte der Sprachwissenschaft bei den Griechen und Römern mit besonderer Rücksicht auf die Logik, v jejímž prvním díle je Apollóniovi a souvisejícím problémům věnováno přes sto stran. Zhruba v první polovině 20. století zájem o Apollónia citelně zeslábl. Mezi lety 1915 až 1970 vznikly k tématu jen dvě důležitější práce. THIERFELDER (1935)26 se v relativně objemné studii nazvané Beiträge zur Kritik und Erklärung des Apollonius Dyscolus zabývá především textověkritickými problémy menších Apollóniových spisů27 a HAHNová (1951) zpracovává z poněkud neortodoxního hlediska problematiku slovesných modů u Apollónia. 24 Srv. např. BLANK (1993:713); JANSE (2002:233 s odkazy na další literaturu). 25 Např. (1) SKRZECZKA, R. F. L. 1837, De pronominibus propter locum, quem obtinent, orthotonumenis, Programm Königl. Friedrichs-Gymnasium zu Gumbinnen, str. 1-14; (2) SKRZECZKA, R. F. L. 1853, Die Lehre des Apollonius Dyscolus von den Redetheilen und kritische Bemerkungen zu Apollonius de adverbio, Programm Kneiphöfisches Stadt-Gymnasium zu Königsberg, str. 1-28; aj. Žádnou z jeho prací jsem neměl k dipozici. 26 THIERFELDER, A. 1935, Beiträge zur Kritik und Erklärung des Apollonius Dyscolus, Abhandlungen der philologisch-historischen Klasse der sächsischen Akademie der Wissenschaften 43/2, 1935, str. 1-91. Tuto údajně výbornou práci – např. BLANK (1993:712 s pozn. 27) ji označuje jako „excellent“ - jsem neměl k dispozici. 27 Srv. také ROSE (1936). 10