DOCUMENTA PRAGENSIA III elektronická PDF verze © Archiv hl. m. Prahy Archiv hl. m. Prahy poskytuje přístup k digitalizovaným svazkům periodika Documenta pragensia pouze pro nekomerční, vědecké a studijní účely a pouze pro osobní potřebu uživatele. Texty příspěvků podléhají autorským právům. Využitím digitální kopie publikace se uživatel zavazuje dodržovat tyto podmínky využití, které musí být součástí každé zhotovené kopie. Jakékoli další kopírování materiálu není možné bez případného písemného svolení Archivu hl. m. Prahy. Archiv hl. m. Prahy Archivní 6 149 00 Praha 4 [email protected] V souboru lze vyhledávat fulltextově pomocí Ctrl+F. Nevyhledává však prokládaný a méně čitelný text. DOCUMENTA PRAGENSIA ČÍSLO III. ARCHIV HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY -- DOCUMENTA PRAGENSIA ČÍSLO III. ARCHIV HLAVNÍHO dSTA PRAHY I 1983 Sestavili' Jiří Pešek, Václav Ledvinka Rediguje: František Holec C Archiv hlavního města Prahy, 198) Vydáno na 100. počest výročí Národního divadla otevření ') 5 Prantišek H o 1 e c K ROKU ~ESÚHO DIVADLA V letošním roce oslavujeme dvě ddležitá výročí, která mají v politických a kulturních dějinách českého národa zce la mimořádný význam. Připomínáme si dvě stě let od zahájení činnosti dnešního Tylova divadla a sto let od znovuotevření Národního divadla. Toto stoleté období mezi oběma výročími je dobou mimořádně velkého kvalitativního rozvoje českého divadla. 21. dubna 1783 zahájilo provoz nově postavené divadlo, které vybudoval hrabě lrantišek Antonín Nostic, po němž do stalo i své první pojmenování. Již 20. ledna 1785 zazněla z tohoto jeviště poprvé také česká řeč a do února 1786 zde by lo uspořádáno deset českých představení. Bikdo z návštěvníkd těchto her jistě netušil, že kladly základy novodobého čes­ kého divadla. V květnu 1792 se do Nosticova (v té době již Stavovského) divadla vrátila česká představení, v roce 1826 zde byla provedena první česká opera Dráteník a v roce 1834 zde návštěvníci Tylovy hry Fidlovačka poprvé uslyšeli píseň "Kde domov mdj", která se později stala národní a státní hymnou. Jeviště Stavovského divadla nebylo jen místem formu jících se počátkd české profesionální činohry, ale také čes­ ké dramatické tvorby spojené v první polovině 19. století se jmény J. N. ~těpánka, V. K. Klicpery a J. K. Tyla. V polovině 19. století se stále více prosazovala myš lenka samostatného českého divadla, jež bylo snem Tylovým, Havlíčkovým a mnoha dalších vlaatencd, kteří si uvědomovali nezastupitelný význam této kulturní instituce. V roce 1850 se ustavil Sbor pro zřízení českého národního divadla, který vydal výzvu k veřejným sbírkám. Byl zakoupen stavební poze mek a v roce 1862 bylo na jeho jižní části postaveno Proza a ( tímní divadlo, které mělo být první etapou výstavby ddstoj ného Národního divadla, jehož základní kámen byl položen 6 v roce 1868 - tedy před 115 lety. Po třinácti letech bylo Národni divadlo postaveno, avšak den před oficiálním otevře­ nim (12. srpna 1881) vyhořelo. Tato událost byla zpočátku považována za národní tragédii, ale hned následující .den by lo znovu započato se sbírkami na vybudováni nového Národniho divadla. Podílely se na nich všechny vrstvy českého obyva telstva a příspěvky přicházely i ze zahraničí, od Čechd i od příslušnikd jiných slovanských národd. 18. listopadu 1883 bylo nové Národni divadlo znovu otevřeno Smetanovou operou Libuše. Bylo to velké vítězství českého národa i českého di vadelnictví, které přispívalo nejen ke kulturni soutěži s ostatnimi evropskými národy, ale v době nacistické okupace promlouvalo ke svým divákdm a upevňovalo v nich přesvědče­ ni, že věc našeho národa je spravedlivá a že přes všechna protivenství se vláda našich věcí znovu vrátí do rukou čes­ kého národa. K stému výročí znovuotevřeni Národniho divadla připra­ vili pracovnici Archivu hl. města Prahy sborník dokumentd k dějinám naší první divadelní scény. Z rdzných fondd a sbírek tohoto archivu vybrali zcela neznámé či málo známé archivní prameny; které přinášejí mnoho nových skutečností, nebo ko rigují některé dřívější nepřesnosti či omyly. Z množství ar chivních pramend bylo nutné provést přísný výběr a přitom záměrně pominout některé neméně závažné archiválie. Abychom dokumentovali široký rozsah badatelských možností v našem archivu, zařadili jsme také statě pojednávající o pozůsta­ lostnim řízení některých umělců spjatých s Národním diva dlem, uložené ve fondech jednotlivých pražských soudů. Tímto sborníkem dokumentů chceme nejen přispět k letošním oslavám Roku českého divadla a především stého výročí Národniho di vadla, ale chtěli bychom ~lespoň částečně splatit dluh před­ chozím generacím, které se s mimořádnou obětavostí zaslouži ly o vybudováni nejpřednější české divadelní scény, na niž je každý Čech oprávněně hrdý. 7 Milada H l o c h o v á - Jiří H l o c h PRVll:f STÁLÁ VEŘEJBÁ DIVADLA PRAŽSKÁ Tento příspěvek chce čtenáře především seznámit s mate ~iálem o prvním pražském městském divadle, pokud se dochoval ? Archivu hl. města Prahy. Ostatního pražského divadelního ~ivota až do postavení Boudy se dotkne jen velice stručně a přede?ším ne základě literatury. Dodnes cenné .je podrobné zpracování tohoto období v Teu berových dějinách pražských divadel l/, které také uvádějí znění mnoha archbních materiáld z fondd dnešního Státního Ústředního archivu (dále SÓA), bohužel bez citací (Stará ma nipulace, Gubernium), i z materiáld jiných institucí. V Ar chivu hl. měeta Prahy (dále jen AJIP) čerpal Teuber ze Sbírlq listin pepírayých I, zápisy v mistských knihách mu však zřejaě unikly. 2 Česká práce Vondráčkova 1 je pro období do roku 1771 značně stručnější, e.č pro divadlo v Kotcích přináší proti ~euberovi některé nové poznatty. Belze zde poainout ani Portovu stal 3/, která je širšího pojetí, než jak svědčí její název. Autor zde např. podal a lespoň v poznámce výčet míst, kde všude se v Praze hrálo. Be rlo proti předchozím pracím plněji uužil materiálu AJIP, ov iea především s ohledem na hla?ní téma své práce. I on však čerpal zejména ze Sbírk:r listin papírayých I, Studium mu u snadnily tehdejší podrobné rozpisy archiválií. Tyto po léta budované pOIIlllclq bohužel shohly při zkáze Staroměstské rad nice a. května 1945 a nebyly dosud v plném rozsahu obnoveny. Práce předchddcd ještě doplnil Antonín Bovotný Stero pražskými theatraliemi 4/, v nichž zveřejnil výsledky svého bádání především ? nesignovaných spisech tehdejšího Archivu ?nitra. mini~terstva Po vydání akademických dějin českého divadla 5/ v šede sátých letech, moderně a ddkladně zpracovávajících vývoj