Univerzita Karlova v Praze Fakulta filozofická Studijní program Historické vědy Roman Míšek DISERTAČNÍ PRÁCE Diplomat a cestovatel Anton Prokesch von Osten a rakouský postoj k řeckému povstání v letech 1826 - 1830 Školitel: doc. PhDr. František Stellner, Ph.D. Konzultant: doc. PhDr. Eduard Gombár, CSc. 1 Prohlašuji, že jsem disertační práci vypracoval samostatně, s využitím uvedených pramenů a literatury. Roman Míšek Praha 2008 2 OBSAH Osobnost Antona Prokesche a hlavní cíle studie 6 ÚVOD Cestování v 19. století, kulturněhistorický nástin 13 Řecké ostrovy, Malá Asie, Egypt 16 Svatá místa 19 Dalmácie, Bosna a Hercegovina 22 Habsburská monarchie a Orient 26 Úspěchy Rakouska v Levantě a Africe v první polovině 19. století 26 Rakouská diplomacie v Levantě 37 Kořeny řeckého povstání a jeho vývoj 40 ve světle východní otázky Vývoj řecké otázky před dubnem 1826 – názory mocností na její řešení, analýza vztahů knížete Metternicha vůči Rusku a Velké Británii 45 Působení rakouského loďstva ve Středomoří před rokem 1826 55 ANTON PROKESCH VON OSTEN 62 Diplomatická dráha Prokeschova v kontextu rakouské zahraniční politiky 62 Anton Prokesch, rodinné prostředí, vojenská kariéra 64 Prokeschova cesta po řeckých ostrovech 75 Anton Prokesch v Egyptě 93 3 Prokeschova cesta po Nilu 99 Prokeschova cesta po Svaté zemi 109 RAKOUSKÁ DIPLOMACIE PO ROCE 1826 Rakousko a řecké povstání před bitvou u Navarina (1826 – 1827) 117 Diplomacie Vídně po navarinském zásahu 140 Diplomatické a válečné tažení v roce 1829 159 Rok 1830, konec řeckého konfliktu a odjezd Prokesche z Orientu 171 ZÁVĚR Prokeschův návrat do vlasti 180 Zhodnocení Prokeschovy mise v kontextu rakouské diplomacie 182 ...články studie, přednášky 187 Práce v oblasti kartografie a archeologie 191 SEZNAM LITERATURY 196 4 Na tomto místě patří vyjádřit poděkování všem, kteří přispěli radou a pomocí při vzniku této práce. Především jsem velice zavázán doc. Františku Stellnerovi za trpělivé vedení této práce a četné připomínky, které pomohly ke zkvalitnění textu. Dále bych rád poděkoval doc. Eduardu Gombárovi za kontrolu přepisů arabských a tureckých jmen. V neposlední řadě rovněž patří mé vřelé díky prof. Růženě Dostálové za pomoc při přepisu řeckého názvosloví a redakci německých překladů. Za pomoc při překladu německých dobových dokumentů děkuji PhDr. Lucii Storchové a konečně za četné náměty a povzbuzení PhDr. Haně Navrátilové, PhD., která mi také zprostředkovala spolupráci s rakouským Státním archívem. 5 Osobnost Antona Prokesche a hlavní cíle studie Jestliže si každá práce klade za cíl zodpovědět otázky, ať již předem stanovené, či vynořující se v průběhu bádání, pak tato práce je již od samého počátku vymezena problematikou střetu dvou světů. Na jedné straně je to tehdy především málo probádaný svět Orientu, vnímaný jako magický, romantický, a někdy i krutý, a na druhé straně nová epocha devatenáctého století, průmyslové Evropy, která se snažila vystavět společnost na nových principech průmyslové revoluce a následné industrializace. Proces, který již nezávisel jen na expanzi, ale vyžadoval rovněž poznání společnosti v kolonizovaných oblastech, výrazným způsobem proměnil i evropské milieu. Diplomat Anton Prokesch von Osten, ačkoliv se narodil ještě ve století osmnáctém, patřil zcela evropskému kulturnímu a politickému prostředí devatenáctého století. Nevšední je na jeho osobnosti přístup ke společnosti zemí Blízkého Východu, který uplatnil jako diplomat a vědec-orientalista. Díky jeho přirozenému pozorovatelskému a diplomatickému talentu získala podunajská monarchie nejen prozíravého vyslance u po staletí problematického souseda, ale z dnešního pohledu také obohatil historickou vědu o četné materiály týkající se politického, národnostního a velmocenského vývoje Osmanské říše. Tato disertační práce analyzuje vztah mezi Osmanskou říší a ostatními velmocemi na pozadí politického vývoje východní otázky během eskalace napětí v oblasti Peloponnésu1. Primárním cílem je zmapovat vývoj řeckého konfliktu a politiku Rakouska v Orientu během nesnadného vývoje budoucího řeckého státu, vliv evropských velmocí na tento problém a rozpory mezi jednotlivými velmocemi během řešení řeckého konfliktu. Sekundárním cílem je potom konkrétněji analyzovat činnost Antona Prokesche von Osten, diplomata a cestovatele, jako jednoho z nemnoha rakouských diplomatů epochy devatenáctého století, který úspěšně prosazoval rakouskou politiku v Orientu 1 Časová osa konfliktu o kterou se práce opírá se začíná odvíjet již v dubnu a květnu roku 1821, kdy došlo k vraždění řeckého obyvatelstva na ostrově Chios jako odveta za zmasakrování muslimské populace Řeky. Sultán Mahmud vyhlásil tuto akci jako „džihád“. Následující události jsou historií vnímány jako řecká válka za nezávislost. K ukončení této vleklé války došlo uznáním nezávislosti Řecka Velkou Británií, Ruskem a Francií protokolem z 3. února 1830. V roce 1832 bylo Řecko vyhlášeno absolutní monarchií v čele s bavorským princem Ottou. 6 jak v době před Krymskou válkou, tak v následujícím půlstoletí, kdy byla monarchie přinucena hledat nové spojence náhradou za ztracené spojenectví ruského impéria. Anton Prokesch po sobě zanechal rozsáhlou korespondenci, četné historické práce, publikované i nepublikované články, zápisky v podobě tří deníků z části needitovaných, stovky diplomatických hlášení. Práce vychází z velkého množství těchto písemných materiálů. Bylo tak možné rekonstruovat události, kterých byl Anton Prokesch bezprostředním účastníkem, nebo které nějakým způsobem komentoval, či ovlivňoval. Práce si neklade za cíl postihnout všechny události týkající se jeho diplomatického působení, především usiluje o analýzu jeho nejdelší cesty ve východním Středomoří v letech 1824 –1830. Časovým horizontem studie je konec řecké války2, který Anton Prokesch zažil ve Vídni, kde se připravoval na svůj první diplomatický post vyslance v Aténách. Osnova předkládané práce vychází z faktu, že diplomat Anton Prokesch von Osten byl přítomen většině zásadních historických událostí týkajících se řecké a východní otázky. Své poslední působiště, významný post v Konstantinopoli, opustil teprve v polovině sedmdesátých let 19. století. V době, kdy již Osmanská říše započala cestu k vytvoření moderního Turecka, státu budovaného na ekonomických principech moderní novověké Evropy. Avšak první polovina devatenáctého století, provázená několika válečnými střety byla epochou změn a reforem, hledání nové tváře osmanského soustátí a obhájení jeho existence. Také habsburská monarchie se na počátku devatenáctého století ocitla na prahu změn. Musela čelit rostoucím ekonomickým tlakům, emancipačnímu hnutí v Itálii a ve dvacátých letech rozvíjející se industrializaci spojenou s nutností hledat nové trhy v koloniálním světě. Odštěpení části Apeninského poloostrova z rakouského soustátí, balkánská národnostní a politická otázka, měnící se politický charakter knížectví Moldavska a Valašska – to vše nutilo Rakousko revidovat své diplomatické postoje i vůči Osmanské říši. Právě změna expanze Rakouska na Blízkém východě je jeden z aspektů, které se snaží předkládaná práce analyzovat. Zejména latentní koloniální diplomacie, kterou 2 Termín řecká válka je používán pracovně pro označení celého konfliktu. Název řecká válka za nezávislost není oficiální a není jej možné definovat ani jako ustálený. V literatuře se rovněž používá termín „Řecká národně osvobozenecká revoluce“, in: Dějiny Řecka, Praha 2007, s. 280. 7 prováděla Vídeň a italská obchodní lobby do konce padesátých let devatenáctého století jsou oblasti, jež patří dosud k málo zkoumaným tématům. Prokeschovo dílo bylo předmětem zájmu historiků a literárních vědců nejen jako zdroj informací o Orientu. Především rozmanitost jeho literární a žurnalistické práce jej řadí mezi přední rakouské literáty devatenáctého století. Předkládaná práce se především opírá o jeho písemnosti a korespondenci týkající se diplomatického úsilí poddunajské monarchie v Levantě. V první řadě se jedná o Prokeschovy deníky, které byly částečně publikovány ve druhé polovině devatenáctého století a archivní materiály, zahrnující dopisy a diplomatická hlášení. Největší část je uložena v Haus-, Hof- und Staatsarchiv ve Vídni, čítající třicet osm kartonů, další díl je uložen v rodinném archivu v Landesarchiv Graz. Osobní korespondence představující více než osm set dopisů je součástí mnoha rodinných archívů a pouze částečně byla publikována. Na tomto místě je třeba zmínit CD Briefkorpus připravený rakouským historikem Tomasem Czanadym, ve kterém lze najít přes sto padesát osobních dopisů, zejména z prvních cest do Orientu uskutečněných ve dvacátých letech. Vedle početných zmínek v rakouských lexikonech a encyklopedických publikacích mapujících literární prostředí 19. století, kde se Prokesch jako literát poprvé objevil již v roce 18313, vznikla první Prokeschova monografie teprve ve třicátých letech dvacátého století. V roce 1937 vydal rakouský historik Friedrich Engel-Janosi vedle kratších oborových studií4 práci Die Jugendzeit des Grafen Prokesch von Osten. Ačkoliv tato práce působí velice uceleně, jejím základním nedostatkem zůstává skutečnost, že pokrývá pouze prvních třicet osm let Prokeschova života. Druhý, plánovaný díl zůstal bohužel pouze ve fragmentární podobě. Vzhledem k tomu, že Engel-Janosi byl židovského původu, musel v roce 1938 emigrovat z Německa. Jeho archív, knihovna a poznámky, které byly přepravovány lodí přes hamburský přístav do Ameriky, byly zničeny během leteckého náletu. To mu znemožnilo další práci na Prokeschově monografii. 3 Schneller, J. F., Conversations-Lexikon der neusten Zeit und Literatur, München 1831. Přepracováno v roce 1833. 4 Engel-Janosi, F., Austria in the summer of 1870,in. Journal of Central European Affaires 5, 4, s. 335 – 353. Dále Engel-Janosi, F., Des Freiherrn von Prokesch Eintritt in den deutschen Bundestag, in: Monatsblatt des Vereines für Geschichte der Stadt Wien X/45, 1928, s. 241 – 268; Die Jugend des Grafen Anton Prokesch-Osten, in: MÖIG 49, 1935, s. 393–437. 8 Prokesch tak nadále zůstával pouze na okraji zájmu historiků. Za první poválečnou rozsáhlejší práci lze považovat až disertační práci Lawrence Berbera Prokesch von Osten and Austria´s Balkan Policy 1860–1872, z roku 1973. Tato studie zpracovává dokumenty z vídeňských, britských archívů a archívů francouzského ministerstva zahraničí. Berber plánoval napsat monografii Antona Prokesche, ale svůj plán neuskutečnil. Mnohem většímu zájmu se ale Prokesch v posledních letech těšil u literárních vědců. Vydané disertační práce Veroniky Barnard a Muhammada as-Sayyida Omara se opírají o výzkum literární Prokeschovy pozůstalosti, včetně jeho novinových článků. Zejména Omar nabízí podrobnou zprávu o pozorováních, která Prokesch provedl v Řecku, Egyptě a Malé Asii. Podrobně rozpracoval zápisky z velké části vypublikovaných Prokeschových Erinnerungen aus Aegypten und Kleinasien a Denkwürdigkeiten und Erinnerungen aus dem Orient, které zůstávaly zatím na okraji zájmu historiků, i když patří k základním pramenům, vedoucímu k pochopení jeho osobnosti. K odborné literatuře, ve které nacházíme zmínky o Prokeschovi, ať už je to přímo jeho osobnost, anebo je zde citován jakožto zdroj, patří široká škála monografií věnujících se postavení Rakouska v Orientu a jeho zahraniční politice. Nepochybně díla rakouských historiků představují nejdůležitější informační zdroj. Ze starší literatury je to syntetická práce Adama Wandruzsky a Petera Urbanitsche Österreich im Orient a kniha Österreich in der Levante od Arthua Breychy Vauthiera, která je vedle Srbikovy dvoudílné knihy Metternich jednou z nejčastěji citovanou studií. Dále je nutno zmínit dílo Die Oriental Politik Oesterreichs Alfreda Beera. Právě tato práce čerpá hojně z Prokeschovy korespondence, z edic dokumentů a historických studií, které byly vydány Antonem Prokeschem, nebo jeho synem. Zejména je zde hojně citováno Prokeschovo dílo Geschichte des Abfalls der Griechen vom Türkischen Reiche. K mladší generaci, věnující se výzkumu Orientu a východní otázky, musíme přiřadit především práci Manfreda Sauera, zejména jeho disertační práci Österreich und die Levante 1814–1838, která komplexně popisuje postavení habsburské monarchie v Orientu a její vztah k osmanskému sultanátu. Pojednává i o námořním 9 obchodu a o jeho politických aspektech. Autorův jmenovec Walter Sauer vydal soubor studií k problému působnosti Rakouska a Rakousko-Uherska na Dálném východě a v Africe. Sborník prací jeho žáků a kolegů s názvem K. u. k. kolonial, Habsburgermonarchie und europäische Herrschaft in Afrika představuje reprezentativní vzorek rakouských studií ke sledovanému tématu. Autoři publikovaných studií se opírají o rozbor archivních pramenů, jež vypovídají o specifické oblasti námořního obchodu, objevitelských cestách prvních rakouských a českých cestovatelů, průběhu misijní činnosti v Sudánu a ekonomických aspektech rakouské expanze v Levantě. Zatím nejvýraznějším historiografickým počinem týkajícím se Antona Prokesche, je vedle práce Friedricha Engel-Janosiho a disertační práce Katariny Lachmayer z roku 1952 bezesporu kniha německého historika Daniela Bertsche Anton Prokesch von Osten. Přináší podrobný popis archívních materiálů týkajících se Prokesche, kontext jejich vzniku a detailní znalost Prokeschova kulturního prostředí. Původně disertační práce obhájená na Münsterské univerzitě ovšem nepřináší rozbor dějinného vývoje, ani nesleduje vývoj velmocenské politiky v kontextu Blízkého Východu. Obraz Prokeschova působení v Orientu je v Bertschově knize omezen hlavně na faktografický popis jeho činnosti a vydané písemností. Velice těžko bychom však hledali úplnější práci o Antonu Prokeschovi, jeho kontaktech a životních událostech. Otázku cestování Rakušanů do Orientu se podařilo nejlépe zpracovat rakouské badatelce Veronice Barnard. Ve své knize Österreicher im Orient se úspěšně pokusila zmapovat celé cestovatelské a objevitelské úsilí habsburské monarchie v průběhu 19. století. Zhodnocení vývoje Osmanské říše a komplex otázky koloniálního úsilí Rakouska by se neobešel bez tématu orientalismu jako vědeckého diskursu. V souladu s pohledem na zkoumanou oblast objasňuje přístup evropské společnosti k Orientu a jeho kultuře. V pohledu Rakouska tento diskurs vykazuje určité odlišnosti od teoretického názoru, který úspěšně prezentoval Edward Said ve své práci Orientalismus. Když analyzoval obraz Orientu a postoje kulturní veřejnosti devatenáctého století, vycházel z výzkumu pramenů literární povahy, na kterých 10