Západočeská univerzita v Plzni Fakulta filozofická Bakalářská práce Agrippa z Nettesheimu Eva Rošincová Plzeň 2013 Západočeská univerzita v Plzni Fakulta filozofická Katedra filozofie Studijní program Humanitní studia Studijní obor Humanistika Bakalářská práce Renesanční magie: Agrippa z Nettesheimu Eva Rošincová Vedoucí práce: PhDr. Daniel Špelda,Ph.D. Katedra filozofie Fakulta filozofická Západočeské univerzity v Plzni Plzeň 2013 Prohlašuji, že jsem práci zpracovala samostatně a použila jen uvedených pramenů a literatury. Plzeň, duben 2013 ……………………… Obsah 1. Úvod .................................................................................................................................1 2. Renesance .........................................................................................................................2 2.1 Magie v renesanci ...........................................................................................................2 2.2 Zdroje magického učení v renesanci ................................................................................3 3. Agrippa z Nettesheimu ......................................................................................................5 3.1 Biografie ..........................................................................................................................5 3.2 Kdo ovlivnil Agrippu z Nettesheimu? ...............................................................................8 3.3 Agrippova Okultní filosofie ............................................................................................ 10 4. Magie .............................................................................................................................. 12 4.1 Magie jako věda ............................................................................................................ 12 4.2 Člověk ........................................................................................................................... 13 4.3 Lidská duše a její složení ................................................................................................ 15 4.4 Příprava před magickou operací............................................................................... 18 4.5 Náboženství, pravá ruka magie ................................................................................ 19 4.6 Duše světa ............................................................................................................... 20 4.7 Démoni .................................................................................................................... 22 4.8 Vyvolávání démonů ................................................................................................. 24 4.9 Světoví démoni ........................................................................................................ 25 4.9.1 Slunce ..................................................................................................................... 26 4.9.2 Luna ....................................................................................................................... 26 4.9.3 Merkur ................................................................................................................... 27 4.9.4 Venuše ................................................................................................................... 28 4.9.5 Mars ....................................................................................................................... 28 4.9.6 Jupiter .................................................................................................................... 29 4.9.7 Saturn..................................................................................................................... 30 4.10 Talismany ................................................................................................................ 30 5. Závěr ............................................................................................................................... 32 6. Seznam použité literatury:............................................................................................... 33 7. Resumé ........................................................................................................................... 34 8. Obrazová příloha ............................................................................................................. 35 8.1 Podobizna Agrippy z Nettesheimu ........................................................................... 35 8.2 Lidská postava a její korespondence s geometrickými tvary ........................................... 35 8.3 Charaktery planet .......................................................................................................... 37 8.4 Druhy magických Písem ................................................................................................. 41 1 1. Úvod V této práci se budu zabývat okultním systémem renesančního mága, ale i filosofa, lékaře a učitele Henrica Cornelia Agrippy z Nettesheimu. Cílem práce je popsat a vysvětlit pojetí magie v díle Agrippy z Nettesheimu a vysvětlit, proč Agrippa z Nettesheimu a jeho současníci povaţovali takové činnosti za realizovatelné. První kapitola nese název Renesance a je rozdělena do dvou částí. V první části kapitoly stručně vymezuji pojem renesance a poukazuji na to, jak lidé v renesanční éře na magii pohlíţeli. V druhé části se věnuji zdrojům magického učení, které byly v renesanci vyuţívány. Druhá kapitola je věnována osobě Henrica Cornelia Agrippy z Nettesheimu a je rozdělena do tří podkapitol. V první podkapitole se zabývám tím, co Agrippa dělal a kde pobýval v průběhu celého svého ţivota aţ do jeho posledního vydechnutí, které je spojeno s legendou. V další části představuji osobnosti, které ovlivnili nejen Agrippovo myšlení, ale i jeho okultní systém. Poslední část věnuji prezentaci díla Okultní filosofie (De occulta philosophia), které je stěţejní prací Agrippy z Nettesheimu. Třetí kapitola se nazývá Magie. V této kapitole se jiţ dostávám k jádru okultního učení Agrippy z Nettesheimu. Zde se zabývám tím, jakou roli v magii zaujímá člověk, lidskou duší a duší světa. Dále se věnuji kategorizaci inteligencí, které jsou součástí univerza, jejich vyvoláváním a působením na lidskou bytost. V závěru kapitoly stručně uvádím, jak vyrobit a vyuţít moc talismanů. Literárním pramenem pro mou práci je Okultní filosofie Agrippy z Nettesheimu, kterou analyzuji a interpretuji. Na základě koncepcí obsaţených v sekundární literatuře poté provádím kompilaci s primární literaturou. 2 2. Renesance 2.1 Magie v renesanci Renesance je období evropských kulturních dějin spadající do období let 1350 - 1600. Toto časové vymezení je přibliţné, středověká a renesanční kultura existovaly vedle sebe a v některých ohledech se i prolínaly. Renesanční myšlenky se objevovaly dokonce i v 17. století. Učenci v renesanci chápali antickou kulturu jako období vrcholného rozvoje lidského ducha a naopak středověk jako období kulturního úpadku. V období renesance existovalo ve filosofii velké mnoţství proudů, mezi nejrozšířenější patřil humanismus, aristotelismus a platonismus. „Renesance, italsky rinascimento, „znovuzrození“ (tedy znovuzrození lidstva prostřednictvím znovuzrození antického člověka), v podstatě vyrostla z humanismu a zasáhla všechny obory ţivota: vědu, lékařství, techniku, právo, obchod i výtvarné umění.“1 Renesanční vědění ovšem nelze vymezovat pouze jako snahu o obnovení antických znalostí, myslitelé chtěli objevit i prastarou pravdu, dávnou teologii a moudrost, kterou disponovali lidé na počátku dějin, a jeţ byla na dlouhou dobu ztracena. Magický element byl důleţitý ve starověkém Řecku i Římě, tudíţ i magie v renesanční kultuře měla své prominentní místo. Pro renesančního člověka se magie a astrologie nezdála být silou pracující proti lidské svobodě. Lidé je vnímali jako silné nástroje, díky kterým se člověk můţe osvobodit od podrobení se obvyklému řádu přírody.2 Ve středověku byla magie povaţována za hříšnou a nadpřirozenou, poněvadţ mág nemohl svou vůlí pozměnit řád přírody, který je hierarchicky uspořádaný a je boţím stvořením. Naopak tomu bylo v renesanci. Okultisté věřili, ţe lidé svou vůlí dokáţí řád přírody narušit. Hlavní kulturní silou bylo vymýcení středověkého myšlení, které pokládali za barbarské, stejně jako středověké praktiky a instituce.3 Lidé tudíţ magii chápali jako sílu, která povznáší důstojnost člověka, jelikoţ ukazuje boţskou sílu ukrytou v jedinci. Lidská bytost je jakýmsi „uzlem vesmíru“, jenţ v sobě spojuje duchovní a hmotnou realitu, stojí mezi světem nahoře a světem dole, můţe tedy vyuţít 1STÖRIG, H.J. Malé dějiny filosofie, s. 218. 2 NAUERT, CH. G. Agrippa and the crisis of Renaissance thought, s. 223. 3Tamtéţ, s. 226-240. 3 síly obou světů. Magie byla vyuţívána k podrobení přírody a světa lidstvu. Magické praktiky tak zajišťovaly dominantní postavení člověka nad světem.4 Rozlišují se dva základní druhy magie. Prvním druhem je přírodní magie5, která je za kaţdé okolnosti magií dobrou. Opakem je démonická magie, která je špatná bez ohledu na účinky i úmysly, poněvadţ pokusy o ovládání démonů jsou za jakýchkoliv okolností hříšné.6 Démonická magie, čarodějnictví či uctívání ďábla byl neomluvitelný zločin. Ovšem v přírodní magii se praktikovalo vzývání nebeských vlivů, tudíţ i ta mohla být povaţována za démonickou. Jediným východiskem mohlo být to, ţe se nesměly praktikovat obřady vyvolávající jakékoli vlivy, duše dobrých nebo zlých démonů, pokud to nebylo povoleno církví.7 Renesanční kultura se ale nezřekla okultismu, lidé se na magii nedívali skrze prsty, naopak, byla centrálním elementem kultury, který formoval dominantní část intelektuálního pohledu na tehdejší svět. Lidé věřili v astrologii, alchymii, kabalu a věštění.8 2.2 Zdroje magického učení v renesanci Renesanční magie byla ovlivněna hermetismem a platonismem. Mezi nejvýznamnější spisy patří Corpus Hermeticum, Asclepius a Smaragdová deska. Tyto spisy jsou přisuzovány Hermu Trismegistovi jakoţto záznamy rozmluv, které vedl Hermes se svými ţáky. Mezi další zdroje patří hymny připisované Orfeovi nebo Chaldejské věštby Zoroastera.9 Ovšem všechna díla přisuzovaná Hermu Trismegistovi nejsou tak starověká, jak se vykládá. Doba jejich vzniku je datována do 2. století po Kristu, tudíţ jsou ještě mladší neţ spisy, které vznikaly ve starověkém Řecku. Historička Frances Yates poznamenává, ţe Řekové pravděpodobně čerpali svá moudra „z pohanského podloţí primitivního křesťanství, kosmického náboţenství, podbarveného magickými a orientálními vlivy, jímţ byla gnostická verze řecké filosofie. Hermes Trismegistos v něm je reálnou osobou, egyptským knězem, autorem 4NAUERT, CH. G. Agrippa and the crisis of Renaissance thought, s. 223-224. 5Latinsky magia naturalis lze přeloţit jako přirozená magie nebo přírodní magie, ponechávám doslovně dle HANKINS, J. Renesanční filosofie, s. 206. 6HANKINS, J. Renesanční filosofie, s. 206-207. 7NAUERT, CH. G. Agrippa and the crisis of Renaissance thought, s. 243-244. 8Tamtéţ, s. 225-226. 9ŠPELDA, D. Renesanční a novověká filosofie, s. 39-40. 4 velkého mnoţství prastarých náboţenských a magických děl.“10 Středověká magie pramenila z autorit starověkých perských mágů, egyptských mudrců či hebrejských stařešinů. Ve středověku přívrţenci i kritici okultismu jako například Albertus Magnus, Tomáš Akvinský či Dante čerpali informace z díla Plinia - Naturalis Historia. Ovšem přejímali magické praktiky bez váţnějších otázek, i přesto, ţe s nimi nesouhlasili a zdály se být nebezpečím ohroţujícím náboţenství i morálku. Mezi největší středověké manuály magie se řadí dílo zvané Picatrix, které detailně popisuje předměty uţívané v magii jako například talismany, amulety anebo vyuţívání astrologického vlivu planet.11 Philip Ball tvrdí, ţe Picatrix byla napsána v 10. století v arabštině, ale podněcovala démonickou magii, tudíţ byla v 15. století povaţována za příliš buřičskou, neţ aby mohla být vytištěna.12 „Úsilí o znovuoţivení staré moudrosti za jejíhoţ proroka byl povaţován Hermes Trismegistos, Platón za vyvrcholení v antice a Kristus za nejvyšší boţskou epifanii – poukazují díla, jaké psali Marsilio Ficino a Pico della Mirandola na oblíbená témata renesančního hermetismu.“13 10BONARDELOVÁ, F. Hermetismus, s. 51-52. 11NAUERT, CH. G. Agrippa and the crisis of Renaissance thought, s. 225-236. 12BALL, P. Ďáblův doktor, s. 103. 13BONARDELOVÁ, F. Hermetismus, s. 55. 5 3. Agrippa z Nettesheimu 3.1 Biografie Agrippa z Nettesheimu, celým jménem Agrippa Henricus Cornelius, se narodil roku 1486 v okolí Kolína nad Rýnem. Pocházel z rodiny nízké šlechty. Sám Agrippa tvrdil, ţe jeho rodina slouţila Habsburskému rodu. Agrippa nastoupil na univerzitu v Kolíně 22. 7. 1499 a tam získal licentiate in arts 14. 3. 1502. Agrippa také tvrdil, ţe má doktorát z medicíny a práva. To se nedá popřít, poněvadţ lékařské diplomy v 16. století bylo moţno získat do pěti měsíců. Nezáleţí na tom, jaké osvědčení Agrippa vlastnil, celkově se vyznal ve čtyřech tradičních oborech, a to v umění, právu, medicíně a teologii.14 Není zcela jisté, co Agrippa v letech 1502-1507 dělal a kde pobýval. Ţivotopisci říkají, ţe mohl vstoupit do sluţby habsburského rodu a to jako voják, nebo jako účetní. Agrippa prohlašoval, ţe byl pasován na rytíře. Pokud tedy opravdu pasován na rytíře byl, bylo v době jeho sluţby habsburskému rodu. Další domněnkou ţivotopisců je, ţe zůstal na univerzitě v Kolíně, kde studoval lékařskou nebo právnickou fakultu. Jsou to ovšem hypotézy, které nejsou ničím podloţené.15 Historici z korespondence mezi lety 1508-1509 vyvozují, ţe Agrippa a jeho přátelé Landulphus a Galbianus plánovali expedici do Španělska, za účelem zbohatnout a stát se slavnými. Avšak expedice byla v dubnu roku 1508 zrušena, a to právě v okamţiku, kdy se chystali vyjet. Korespondence z doby okolo roku 1509 prokazuje, ţe Agrippa a jeho společníci (Landulphus, Galbianus, Adam, Fascius a Antonius Xanthus) zaloţili tajné společenství, jehoţ obsahem bylo jakési „hluboké tajemství“. Zdá se, ţe Agrippa byl zakladatelem i dalších pozdějších okultních spolků, kde se pravděpodobně snaţil udělat kariéru, a to na základě jeho vědomostí o antické moudrosti. Tyto spolky byly tajné a nepřístupné veřejnosti. Cílem okultistických operací, které byly ve spolcích provozovány, bylo získat peníze, slávu a moc nad lidstvem a přírodou.16Agrippa byl známý pro své znalosti magie a okultních věd. Studoval starověké okultní vědění, například ţidovské mystické učení nazývané kabala nebo hermetické spisy. Vzdělával se také v hebrejštině a řečtině.17 14NAUERT, CH. G. Agrippa and the crisis of Renaissance thought, s. 9-11. 15Tamtéţ, s. 14. 16Tamtéţ, s. 15-21. 17NAUERT, CH. G. Historical dictionary of the Renaissance, s. 5.