T e o l o g i e L u k á š o v a E v a n g e l i a Petr Pokorný a S I k u t k ů Petr Pokorný Vznešený Teofile, (Teologie Lukášova evangelia a Skutků apoštolských) Petr Pokorný Vznešený Teofile, (Teologie Lukášova evangelia a Skutků apoštolských) 1998 MLYN © Petr Pokorný, 1998 © Mlyn, Tfebenice 1998 ISBN 80-902296-2-X Předmluva Autora obou spisů - evangelia Lukášova a Skutků apoš­ tolských -jsem si začal vážit už v šedesátých letech. Tehdy řada ateisticky vychovaných studentů nově odha­ lovala křesťanské dědictví a bibli a lukášovské texty se přitom ukázaly jako zvlášť podnětné. Pochopil jsem, že se Lukáš se zvláštní teologickou a sociální zodpověd­ ností pokusil o nový výklad starších křesťanských svě­ dectví. Knížka, kterou čtenář tímto dostává do rukou, je pro širší okruh čtenářů přepracovaným stručným výtahem z mé studie, která pod názvem Theologie der lukani- schen Schriften vyšla letos na jaře v nakladatelství Van- denhoeck Ruprecht (Gottingen) jako 174. svazek řady Forschungen zur Religion und Literatur des Alten und Neuen Testaments. Tam lze také najít údaje o téměř nepřehledném množství sekundární literatury. Překlad z němčiny je dílem Mgr. Bohuslava Vika. 2. 9. 1998. P. P 5 KAPITOLA 1. Původ a význam Lukášovské spisy jsou svědectví, které musí respekto­ vat i nevěřící. Náš zájem o evangelistovo myšlení ne­ snižuje zájem o jeho prameny. On sám totiž celé své dílo o Ježíšovi chápe jako interpretaci jeho slov a jeho příběhu. Proto ho můžeme pokládat také za historika. Svědectví jako základní skutečnost životní i dějinné orientace nemůže žádná filozofie ignorovat, protože svědek už svou existencí reprezentuje účinek toho, co dosvědčuje. A tam, kde se výpověď více svědků shodu­ je, stává se nepřehlédnutelnou: viditelná skupina lidí chápe celou svou existenci ve světle událostí, které do­ svědčuje. Svědectví není důkazem, je výzvou k rozhodnutí a chce budit důvěru. Svědkové se shodují v tom, že to, co dosvědčují, se nevyčerpáva v jejich novém sebepo- chopení. Jestliže svědectví přijala skupina lidí (v na­ šem případě církev), podtrhuje to význam takového svědectví i pro druhé. Jde o text, který má široký ohlas a který sociologicky patrná skupina bere vážně. Jejich svědectví musí mít závažný podklad. 7 Na rozdíl od apoštola Pavla chtěl Lukáš harmonizo­ vat protiklady. Nebyl však pouhým sběratelem. Sledo­ val různé tradice, shrnul příběh Ježíše Krista a počátky církve v jeden obraz a teologicky jej interpretoval svým současníkům. Zvláště jeho soteriologie (výklad o spa­ sení) je tvůrčí, strhující a ještě v naší postmoderní době aktuální. Už to, co jsme pověděli o svědectví, je z velké části ovlivněno odkazem lukášovské teologie. Současná „hermeneutika“ (zvláště Paul Ricoeur) se inspirovala hlavně jím. Charakter lukášovského díla jakožto svě­ dectví je zřejmý od prvních veršů: Lukáš hovoří v první osobě a často používá výrazy „svědectví“, „svědek“ a „(do)svědčení“. Autor Jak Lukášovo evangelium tak Skutky apoštolské jsou věnovány jistému Teofilovi (L 1,3; Sk 1,1)- Poněvadž toto řecké jméno znamená „Bohumil“, domnívali se mnozí, že jde pouze o modelovou postavu - o ztěles­ něného ideálního čtenáře či posluchače. Avšak zdvořilé oslovení, jaké Lukáš jinak používá pro římské úředníky, prozrazuje, že jde o konkrétní osobu, snad patrona, který podporoval také uveřejnění a rozšíření obou spisů. Věnováním Teofilovi Lukáš vyhlašuje veřejný cha­ rakter svého svědectví, což je pro něho příznačné. Jeho dvě knihy nejsou misijním spisem, jsou určeny k po­ učení. Avšak to, co vykládají, není tajné učení pro za­ svěcence (Sk 20,20; 26,26). Teofil je osloven také jako představitel veřejnosti, který bere vážně zvěst o Božím 8